Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání reaguje na nepodložená tvrzení v článku Testy Cermatu porušily zákon, který byl uveřejněn 13. května 2021 v Lidových novinách.

Reakce Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání na článek od Oldřicha Botlíka Testy Cermatu porušily zákon (uveřejněný 13. května 2021 v Lidových novinách)

Článek Testy Cermatu porušily zákon od Oldřicha Botlíka obsahuje nepodložená a zavádějící tvrzení.

Vědomosti a dovednosti ověřované prostřednictvím jednotných přijímacích zkoušek jsou vymezeny ve specifikaci požadavků: tento dokument, na jehož přípravě se podíleli učitelé češtiny, pracovníci České školní inspekce a zástupci tehdejšího Národního ústavu pro vzdělávání (dnes Národní pedagogický institut ČR), vychází z Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (RVP ZV) a zohledňuje další platné učební dokumenty, např. Standardy pro základní vzdělávání či Doporučené učební osnovy předmětů ČJL, AJ a M pro základní školu.

Znalost základních pravidel pravopisu se v didaktických testech ověřuje jak prostřednictvím otevřených úloh, tak prostřednictvím dvou typů uzavřených úloh (úlohy s výběrem ze čtyř alternativ a úlohy dichotomické, tedy s dvoučlennou volbou). V článku jsou zpochybňovány pouze otevřené úlohy, nikoli ty uzavřené. Autor si zřejmě neuvědomuje, že i při řešení uzavřených úloh žák provádí korekturu cizího textu: v nabízených větných celcích totiž hledá slovo zapsané s pravopisnou chybou. Otevřené úlohy zaměřené na korekturu textu jsou založeny na stejném principu, od uzavřených „pravopisných“ úloh se liší pouze ve dvou věcech: jednak tím, že žák pracuje s delším úsekem (otevřené úlohy jsou tedy o něco náročnější), jednak tím, že výsledky otevřených úloh jsou mnohem přesnější a poskytují spolehlivější informace o úrovni vědomostí a dovedností testovaných žáků. U všech typů uzavřených úloh totiž existuje určitá možnost náhodně označit správnou odpověď bez potřebných vědomostí a dovedností, zatímco v otevřených úlohách je tipování správné odpovědi de facto vyloučeno. Otevřené úlohy ověřující znalost pravidel českého pravopisu navíc rozhodně nepatří (ve srovnání s jinými otevřenými úlohami) k těm nejobtížnějším.

Otevřené úlohy zaměřující se na korekturu textu se vyskytují v každém didaktickém testu. Jednoznačnost, vhodnost a korektnost všech zadaných úloh a jejich soulad s RVP ZV každoročně posuzuje jak validační komise Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání, tak Nezávislá odborná komise Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Námitku, že testovat korekturu textu je protizákonné a že ověřování pravopisu prostřednictvím takto pojatých otevřených úloh je v rozporu s RVP ZV, žádný člen těchto komisí nikdy nevznesl. Stejně tak žádný z revizorů z řad učitelů ZŠ, SŠ i VŠ, kteří testy kontrolují, nikdy nezpochybnil zařazení tohoto typu úloh do testu. Tvrzení, že zařazení těchto úloh do testu je protizákonné, tedy nezbývá než označit za zcela zjevnou snahu o manipulaci čtenářů.

V článku autor dále tvrdí, že aby děti vůbec mohly v závadných úlohách uspět, musely zásadním způsobem uplatnit profesionální dovednosti, jež nejsou předepsaným cílem vzdělávání. Pro řešení otevřených „korektorských“ úloh však žádné profesionální dovednosti potřeba nejsou, tyto úlohy ověřují znalost základních pravidel pravopisu, o čemž svědčí mimo jiné i chyby, které v letošních testech měli žáci najít (např. dobrovolníci z České Republiky; posádky lodí byly vybaveny pytly; naší nejznámnější řeky; obyvatelé se zůčastnili besedy; byl to nevídanný úspěch; umíme pomáhat i cizým lidem; trpaslíci s čepičkami vysícími přes ucho; oběvují se v blízkosti lidských obydlí). Navíc podobné typy úloh, tedy úloh ověřujících znalost pravopisu prostřednictvím korektury textu, se běžně vyskytují v učebnicích českého jazyka pro základní školy.

Je nutné upozornit zejména na to, že pravidla českého pravopisu si žáci osvojují výhradně prostřednictvím cizích textů, nikoli textů vlastních. Je to logické, neboť do vlastního textu nelze promítat něco, co ještě v danou chvíli neznám. Všechna cvičení v učebnicích jsou cizí texty, totéž platí i pro diktáty, které se na školách běžně píší. V rámci diktátu žák dokonce svým způsobem dělá korekturu cizího textu (a provádí přitom složitější operaci, než se po něm požaduje v didaktických testech – diktát totiž nejprve musí sám napsat). Argument, že naprostá většina žáků nikdy nebude dělat korekturu cizích textů, ale pouze textů vlastních, je zcela mylný.

Pravopis je zkrátka nedílnou součástí našeho života, znalost jeho pravidel je potřebná pro všechny uživatele jazyka. Pravidla českého pravopisu jsou proto logicky jednou z oblastí ověřovaných v rámci standardizovaných zkoušek a žáci by měli být schopni prokázat, do jaké míry je ovládají.